O mne

 

Klementina Gáspárová

Někdy v roce 2011 jsem měla tu čest navštívit v Praze „Neviditelnou výstavu“. Prohlídka trvala hodinu. Záměrem provozovatele je seznámit veřejnost s běžným životem nevidomých, orientovat se v prostoru, osahat si různé předměty, bez možnosti použití očí, ocitnout se v kulisách rušné ulice včetně frekventované silnice.. Na závěr „prohlídky“ jsme u baru, který byl ve tmě také, mohli dostat nápoj a vychutnat si i tento pocit nevidomého pohledu. Celá prohlídka mne fascinovala ne předměty, které se tam různě nacházely, ale pocitem, který jsem v té době ještě nedovedla popsat, který mi ale dával pocit známého, něčeho, k čemu jsem cítila důvěru, klid, možná pokoru. U baru s nápojem jsem si tedy nahlas posteskla: „škoda, že už je konec..“. Průvodkyně, tehdy dcera kamarádky, se podivila, že takto prohlídku ještě neuzavřel a nehodnotil nikdo, pocity návštěvníků jsou spíše opačné: konečně zase světlo… a podobně…

V té době jsem začala pátrat po delších pobytech a narazila na terapii tmou. V roce 2011 však moc možností nebylo, tak jsem to aspoň vnímala já a zcela jistě, v té době terapii tmou jsem ještě absolvovat neměla. Však, sledovala jsem, kde se taková terapie provozuje a co nabízí. Nakonec jsem se ustálila ne jediném provozu, v blízkosti Klatov a ten více jak šest let sledovala.

Oslovit Břeťu z Chlistova jsem však dokázala až v prosinci roku 2018. Pod stromečkem jsem totiž našla dávno přečtenou a už jednou ztracenou knihu od Jardy Duška „Tvary tmy“. To byl poslední impuls.

Mé pracovní vytížení nebylo malé, proto jsem do tmy napsala rovnou, že bych si přála termín v únoru. Z toho mne Břeťa rovnou vyvedl, že termíny jsou volné nejdříve v dubnu… Cítila jsem však, že únor 2019 je můj čas a tak jsem se rozhodla být v kontaktu a čekat… 10.února 2019 mi zazvonil telefon - Břeťa! Náhle se mu uvolnilo místo od 17.2.2019..a já nastoupila.

Rozhodla jsem se přijet na pobyt ve tmě vlakem. Břeťa mne vyzvedl a odvezl na místo mého pobytu pro dalších sedm dní. Pobyt ve tmě jsem vnímala a stále vnímám jako své vyvrcholení snu. Našla jsem, co jsem hledala, nejprve odpočinek po pár dnech zklidnění, ztišení, sebeuvědomění, nalezení svých vnitřních darů, poznání a nalezení odpovědí na otázky, které jsem si kladla od dětství, pochopení, kde jsem se tu vzala.

Odcházela, odjížděla jsem s pocitem, že jsem dostala velký dar a nádhernou možnost kdykoliv se vrátit. Po návratu domů, za pár týdnů poté, jsem si uvědomila, že poskytovat možnost, dávat službu v podobě terapie tmou je mou další cestou. V pozdních jarních dnech tedy začal vznikat prostor pro terapii, kterou jsem nazvala ve chvíli, kdy jsem sama byla ve tmě, TMOU K SOBĚ.